Divoké palmy Faulkner, William Odeon, 1978

Kniha jako celek představuje dva typy lásky – tak se vyjádřil Faulkner o svém románu, který je spojením dvou příběhů a zároveň jakousi dvojstudií lásky a odpovědnosti. Paralelním rozvíjením trpké historie sebevražedné lásky dvou milenců a tragikomického osudu mladého trestance za velké povodně na řece Mississippi dosáhl Faulkner jedinečného polyfonního účinku: výsledkem je pocit tragické marnosti a nereálnosti romantické absolutní lásky, odporu k praktikám podnikatelského světa a jeho justice i pocit bezpráví. Divoké palmy se vymykají Faulknerovu "yoknapatawphskému" cyklu románů z amerického Jihu. Znějí v nich bezprostřední ozvuky palčivých 30. let, éry deprese, nezaměstnanosti i nástupu nacismu v Evropě.