Sestřenice Běta Balzac, Honoré de Melantrich, 1929

Ústřední postavou tohoto románu o francouzské společnosti druhé poloviny 19. století je Lisbetta, sestřenice krásné Adeliny Hulotové. Obě pocházely z venkova, ale dostaly se do Paříže právě díky Adelině, do které se zamiloval o 20 let starší hrabě Hektor Hulot d'Ervy a oženil se s ní. Adelina vzala svoji chudou a nepříliš hezkou sestřenici s sebou, aby pro ni také našli vhodného manžela. Jenže Běta nápadníky odháněla a nakonec zůstala starou pannou. Adelinu nenáviděla už od svého dětství, kdy za ní musela pracovat a chodila oblékaná jako chudé děvče a ona, Adelina, byla naopak hýčkaná jako andílek rodiny, oblékaná jako panenka a na práci nemusela ani myslet. Když Běta viděla, jak jsou manželé Hulotovi spolu šťastní a v jakém blahobytu žijí, její nenávist k Adelině se ještě víc prohlubovala. Dokonce tolik, že začala nenávidět i její dceru Hortensii, která byla snad ještě krásnější než matka. Navíc Lisbettě vadilo, že musí žít v zapadlé čtvrti jako nějaká služka, v zatuchlém bytě se starým nábytkem...